Na základě
článku 62 písm. g) a
článku 63 písm. j) Ústavy České republiky je prezident republiky oprávněn udělovat tzv. milost, tedy jednak odpouštět či zmírňovat tresty uložené soudem a zahlazovat odsouzení a jednak nařizovat, aby se trestní řízení v určité věci vůbec nezahajovalo, nebo, bylo-li zahájeno, se v něm nepokračovalo.
Ministr spravedlnosti je proto na základě výše uvedeného rozhodnutí prezidenta republiky povinen zamítnout žádost vždy, pokud se nejedná o žádost osoby, která trpí závažnou, či nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující život, a zároveň pokud sám soud neshledal podmínky k tomu, aby upustil od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku z důvodu nevyléčitelné životu nebezpečné nemoci nebo nevyléčitelné nemoci duševní (
§ 327 odst. 3 trestního řádu).
Jinými slovy, ve všech případech, tedy pokud se jedná o žádost o zastavení trestního stíhání, či o žádost o zmírnění jiného trestu než je trest odnětí svobody a žádosti osob, které nejsou nemocné tak, jak je výše popsáno, a soud nevydal rozhodnutí podle
§ 327 odst. 3 trestního řádu, musí ministr spravedlnosti žádost zamítnout.