Manželství lze rozvést pouze v případě, že je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 OZ). Tento jediný důvod pro rozvod manželství se nazývá kvalifikovaný rozvrat. Hluboký rozvrat znamená, že se dotýká samé podstaty manželství, kterým je vzájemný poměr manželů. Manželé odmítají žít spolu jako manželé. Trvalý rozvrat znamená, že rozvrat manželství trvá po delší dobu. Existenci a příčiny vzniku rozvratu manželství zjišťuje soud, pokud zákon nestanoví jinak (§ 756 OZ).
Zákon zároveň stanoví podmínky, kdy není možné manželství rozvést i přesto, že je manželství rozvráceno. Prvním z těchto důvodů je skutečnost, že rozvod by byl v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti. Tento zájem nezletilého dítěte je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí dotazem u opatrovníka, kterého soud jmenoval pro řízení o úpravu poměru k dítěti na dobu po rozvodu (§ 755 odst. 2 písm. a) OZ). Zároveň soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. To se samozřejmě týká pouze těch manželů, kteří mají nezletilé dítě, jež není plně svéprávné (§ 755 odst. 3 OZ). Druhou překážkou je zájem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Manžel, který se sám na rozvratu manželského soužití převážně nepodílel, nemá zájem, aby bylo manželství rozvedeno z toho důvodu, že by mu rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, která by byla především osobní, ale jistě také majetková. Kromě toho musí ovšem existovat ještě další objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Jde například o vyšší věk manžela, nemoc manžela, která vyžaduje pomoc jiné osoby, nebo zvýšené životní náklady. Tato překážka rozvodu má vždy jen omezené trvání a nemůže vzniknout, pokud spolu manželé již po dobu alespoň tří let nežijí (§ 755 odst. 2 písm. OZ).
Rozlišujeme rozvod se zjišťováním příčin rozvratu (laicky nazýván sporný) a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu (někdy také označován jako smluvený či nesporný). Pokud jde o rozvod sporný, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny.
Soud rozvede manželství, aniž by zjišťoval příčiny rozvratu manželství (smluvený nebo nesporný rozvod), a to za splnění následujících podmínek (§ 757 OZ):
- návrh na zahájení řízení o rozvod manželství podali manželé společně nebo se druhý manžel k návrhu připojil a soud dojde k závěru, že shodné tvrzení manželů o kvalifikovaném rozvratu manželství je pravdivé;
- ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí;
- manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil;
- manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu. Tyto dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.
Úprava poměrů společného nezletilého dítěte manželů pro dobu po rozvodu
Soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech společného nezletilého dítěte manželů, které není plně svéprávné, pro dobu po rozvodu manželů (§ 755 odst. 3 OZ).
Soud může rozhodnout tak, že schválí dohodu rodičů. Pokud je ovšem zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte, tuto dohodu neschválí a rozhodne sám (§ 906 odst. 2 OZ).
V takovém případě soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s ohledem na zájmy dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům (§ 906 odst. 1 OZ).
Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče obou rodičů nebo do společné péče obou rodičů. Pokud má být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili (§ 907 odst. 1 OZ).
Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným a nepříbuzným osobám. Soud také vezme v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i o to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Zároveň soud však dbá na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti a také na schopnost rodičů se na výchově dítěte dohodnout (§ 907 odst. 2 a 3 OZ).
